Město Starý Plzenec
MĚSTO
Starý Plzenec

Empírová kašna z roku 1856

Empírová kašna z roku 1856

Kterak městys Stará Plzeň ke své kašně přišel

Když si dnes sedneme na lavičku před nedávno obnovenou kašnou a zahledíme se na tuhle stavbu jako na celek, zarazí nás na ní několik věcí. Tato rokoková kašna s typickým putto (tj. dítětem, většinou to bývá chlapeček) a stylizovaným delfínem není ani typickou městskou kašnou (měla by mít spíše sochu světce - patrona města), ani na ní neuvidíme správný letopočet jejího založení. V rukách putta bychom spíše čekali podle dobové rokokové módy trojzubec a letopočet z 18. století.

Naše kašna je původně kašnou zámeckou a byla kdysi vytvořena pro okrasu barokního parku zámečku ve Štěnovicích. V 18. století Štěnovice zakoupila hraběnka Terezie Potingová a roku 1747 dala zámek přestavět v pozdně barokním stylu. Z té doby možná pochází i kašna: její potomky r. 1848 postihla v souvislosti s rakouskou ústavou i pozemková reforma. Přišli o pozemky a o městečko – zůstal jim zámeček a některé panské dvory. Prodali tedy městysi Stará Plzeň r. 1856 tehdy již nemoderní kašnu. (V té době vládl romantismus, zakládaly se zámecké parky nikoliv s kašnami, ale s umělými vodopády, s kopiemi antických soch a se zmenšenými napodobeninami zříceni i antických chrámů).

Roku 1856 byla již Stará Plzeň (název Starý Plzenec dostala až r. 1902, kdy byla povýšena na město) osm let nezávislá na šťáhlavském panství, tj. na Valdštejnech . (Konstituce z r. 1848 totiž znamenala pro Rakousko nejen zřízení parlamentu a konstituční monarchii, ale také zasáhla do práv šlechty. Šlechta svůj dosavadní majetek musela rozdělit na majetek osobní –tzv. dominiál, který si ponechala, a na majetek pronajímaný poddaným – tzv. rustiniál. Ten pak musela nájemcům prodat za pevně stanovenou cenu). Šlechta také nesměla mít po r. 1848 ve vedení města svého zástupce - rychtáře. Dlouholetý staroplzenecký rychtář Matěj Smolík byl však natolik oblíben, že jej roku 1850 představitelé města zvolili představeným, tj. starostou města. Matěj Smolik se o své město velmi zasloužil. Roku 1851 mu prodal svůj dům na náměstí, ten pak byl téhož roku přestavěn v novorenesančním slohu na radnici, přidán erb a téhož roku i věž s hodinami. Zasloužil se také o úpravu náměstí, které do té doby vypadalo spíše jako náves. Roku 1856 obec pravděpodobně na jeho návrh zakoupila již zmíněnou kašnu a postavila ji na místě původní asi dřevěné kašny, která zde již stála od roku 1790. Kašna se stala místem setkávání obyvatel okolních dvorů, kteří sem chodili pro vodu. (Dvory byly kolem celého náměstí, i v místě dnešní základní školy byl jeden velký.) Na zimu byla vždy zakryta dřevěným poklopem, aby nepromrzla. Pro pohodlnější čerpání vody zde byl již dříve zřízený spádový vodovod z Radyně, který ústil v pumpičce u kašny. Další spádový vodovod byl vybudován v 19. století na Malé Straně a stál u školy. Dodnes se na severovýchodním svahu hradiště Hůrka zachoval vodojem, nyní již zarostlý.

P.S.: Valdštejnové v té době nebyli v obci zrovna populární: město s nimi mělo stálé spory kvůli tzv. „panskému dvoru“, který stál nad závorami v areálu dnešní správy silnic. Valdštejnové totiž nedokázali pochopit, že podle konstituce z r. 1848 jsou vlastně již pouhými soukromníky a že se jako každý majitel pozemků musejí obracet na správu města.

Anna Velichová – Karel Kilbergr

Datum vložení: 26. 2. 2019 8:59
Datum poslední aktualizace: 26. 2. 2019 9:00
Autor: Správce Webu