Silnice ve Starém Plzenci před sto lety

Silnice ve Starém Plzenci před sto lety

Podíváme-li se dnes na  naše rozkopané městečko, povzdechneme si: „ u nás jsou některé silnice mizerné již po desítky let, snad se někdy dočkáme “. Tak to jste ještě neviděli, jak to u nás vypadalo před sto lety. Prvních dvacet let 20. století jsme si mohli o asfaltu či dláždění jen zdát. Všude byly pouze prašné silnice, které po dešti vypadaly značně nevábně, a to včetně povrchu náměstí. (Snímek z r. 1905 by mohl být pořízen klidně i v roce 1924.) K zásadním úpravám se přikročilo až od 30. let. První byla na řadě Třída čs. legií (nyní Radyňská třída) -  byla v r. 1933 vyasfaltována. Možná proto, že ji lemovaly tehdy čerstvě vystavěné poměrně luxusní vily bohatých lidí.

 Stav silnic se již tehdy jevil jako katastrofální: v městské kronice se ještě v r. 1937 píše, že „ město naše je v tomto směru za okolními vesnicemi a jeho cesty za deštivého počasí jsou plny bláta, co zase za sucha plny prachu…“  K zásadní proměně však došlo až za protektorátu, konkrétněji v r. 1940. Tehdy bylo od května do listopadu prováděno vydláždění náměstí s přilehlými ulicemi. Návrh zpracoval městský stavební technik ing. Bohumír Fridrich, provedení bylo svěřeno známému staviteli Karlu Štikovi. Autor návrhu byl zároveň i pověřen technickým dozorem, byv zároveň členem stavební komise. (Ve Státním oblastním archivu Plzeň se zachoval stavební deník, který popisuje podrobně práce od května 1940 do listopadu den po dni.) Město si na tento projekt půjčilo u Staroplzenecké záložny čtvrt milionu korun s úrokem 4,5%. Zároveň se dláždily i chodníky na náměstí, u radnice byly zřízeny ozdobné záhony se žulovými obrubníky. Během prací docházelo často k drobnějším úpravám projektu, hlavně co se týče chodníků. Již rok předtím byla Radyňská třída částečně vydlážděna a částečně vyasfaltována až k Výrovně. Dnes vidíme pozůstatky dláždění v Raísově ulici, vedouci k pivovaru. Ta však byla vydlážděna až  v r. 1947: stavbu opět prováděl Karel Štika a pracovali na ní i trestanci z Bor. Je zajímavé, že se na vydláždění podílely i Českomoravské sklepy na výrobu šumivých vín. 

   Ještě v r. 1956 bylo však ostudou města prostranství před nádražím. Kronika praví: „Množství mazlavého bláta bylo různými vozidly roznášeno i na přilehlou dlážděnou ulici, takže příchod k nádraží kolem vjezdu do nádvoří byl stále plný bláta…Stálé stížnosti občanů, zákroky MNV i náčelníka dráhy byly bez účinku a k úpravě nádvoří došlo až po 3 letech. Mnoho občanů jezdilo proto raději autobusem, aby se vyhnulo blátu.“

Anna Velichová

Literatura:

Kronika Starého Plzence

SOA Plzeň, PP Bohumír Fridrich, karton 63       foto archiv autorky