Radyně a Karel IV.

Radyně a Karel IV.

Dne 18. června nás v obřadní síni radnice známý amatérský historik a jeden ze zakladatelů OSHR Václav Fišer seznámil s tématem, kterému se věnuje již zhruba 23 let - s hradem Radyní a s jejím zakladatelem – Karlem IV.

Karel IV. se patrně narodil v Praze v domě U zvonu na nynějším Staroměstském náměstí (neboť jeho otec Jan Lucemburský neměl na pražském hradě kde bydlet). Dětství strávil s matkou na hradě Křivoklát, poté byl však matce odebrán a asi ve věku čtyř let uvězněn na hradě Loket. Odtud byl poslán na výchovu do Francie na dvůr svého strýce, francouzského krále Karla. Když se vrátil v dospělosti znovu do země, zjistil, že mu nepatří žádný hrad. Jeho otec je zastavil šlechtě, aby měl na svůj nákladný způsob života středověkého válečníka. Ačkoliv byl markrabětem moravským, neměl kde bydlet. Vyplácel znovu penězi hrady. (Zbiroh, Křivoklát, Tachov, Týřov, Svojanov na Moravě Lichnici apod.), ale byl to problém. Šlechta si stěžovala (vymysleli si, že Karel osnuje vzpouru proti otci). Jan Lucemburský přijel do Čech, sebral mu místo markraběte, vrátil Rožmberkům Zbiroh (Karel to těžce nesl). Šlechta Jana Lucemburského neuznávala – říkali mu „ první mezi rovnými“. Otec jej podvedl, a tak kralevic čekal…. Nakonec Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku, kde bojovali spolu proti velké anglické přesile … šlechta však Karla vyvedla z bitevní vřavy, protože slepý Jan již jel vstříc jisté smrti a oni chtěli zachránit následníka trůnu.

Čechy byly v době Karlova návratu zaostalé: například vyjednal arcibiskupství až roku 1344, zatímco Poláci jej měli již roku 1000. Přinesl sem pokrok, nové obchodní cesty (kupci se v době Jana Lucemburského Čechám vyhýbali a jediná významná cesta byla jantarová stezka z Polska). Jan Lucemburský pronajal Rožmberkům i doly na stříbro a zlato. Rožmberkové Karlu IV. vadili, protože měli spoustu hradů i královské privilegium provázet panovníka. Těžili i železnou rudu na Brdech – a bylo to výnosné.

Když se Karel IV. stal králem, zjistil, že ty hrady, které má, nedostačují. A tak se rozhodl postavit si hrady vlastní. Plzenecké hradiště již ztratilo svůj význam, také bylo třeba posílit hranice. Nejprve stavěl Karlštejn jako rodové sídlo (vystavěn do r. 1365), bylo však třeba postavit několik hradů na pomezi (například na Plzeňsku), bylo třeba provést reorganizaci státní správy. Nejprve postavil mýtný hrad u Žitavy jménem Karlsfried („ Karlův mír“), nedaleko  u hradu Ojvín (Oybin) založil klášter celestýnů, také na hradě zbudoval císařskou síň. Karel IV. byl prvním panovníkem, který dal upravit Vltavu, aby byla splavná.

V Západních Čechách dal vybudovat hrad v Karlových Varech (u léčivého pramene, dnes nazvaného Karlův pramen) : z něj zůstala pouze část věže u kolonády. Pak následovaly dva hrady – Radyně a Kašperk. Před stavbou hradu u Plzence musel nejdříve vykoupit kopec Radina od chotěšovského kláštera (patřil mu od r. 1266), Klášter již předtím pronajal kopec třem bratrům, kteří si zde vybudovali zemanské sídlo (patrně někde v předhradí). Nevíme, kdy Karel IV. kopec od kláštera vykoupil, víme však bezpečně, že v r. 1361 již hrad stojí. Kašperk, který stavěl později, je rozměrnější, aby tam mohlo přezimovat vojsko na neklidné hranici s Bavorskem. (Nedaleko v Rejštejně bylo rýžoviště zlata.) Hrad stavěl Michal Parléř (bratr stavitele katedrál Petra Parléře) stejně jako Radyni. Vít Hedvábný měl na starost oba hrady jakožto Karlův dvořan, nikoliv architekt – a to po organizační a finanční stránce jako tzv. magister fabricae čili správce stavby. Karel byl skrblík a svým dvořanům, kteří vyvedli stavby jako Magistri fabricae, za práci neplatil: dal jim hrady do doživotního užívání viz. RADYNĚ Zdislav Chlup, KAŠPERK Vít Hedvábný, Karlsfried Oldřich Tista. Panovník využíval manský systém – manové měli své povinnosti (jejich tvrzičky nacházíme v polesí Kozelka): manové sloužili na Radyni jako vojenská posádka a za to dostávali půdu s vesnicemi.

Rožmberkové se rozpínali tak, že už měli plány s Vlčtejnem. To Karel věděl, věděl i to, že mají v zástavě zlaté doly. Dolování stříbra bylo u Radyně, ale byla i stříbrná žíla u Losiné za silnicí a na vrchu Kolíbka (byly tam doly Miserere a Alžběta), popsal to Jiří Agricola. U Losiné to vlastnili Rožmberkové: (prý rudu posílali do Krumlova). Pozůstatky důlní činnosti jsou u Radyně patrné dodnes, např. v podobě velkých hromad. Je zde i vymlácená křemencová čočka – z kamenů se kdysi otesával bílý křemen. Radyně měla obrovský význam, proto také sedláci, kteří zde přišli na vrchu Radina o pastviny, dostali od panovníka určitá privilegia. Hrad totiž potřeboval stát na volném nezalesněném kopci.  Karel IV. proto vydal 3. 7. 1361 privilegium obyvatelům komorního městečka za újmu při stavbě hradu, osvobozující je od všech robotních povinností s tím, že za sebe zaplatí purkrabímu na hradě Karlskrone 28 kop českých grošů.

Ve srovnání s Kašperkem je Radyně menší, nebyla na rozdíl od něj nikdy přestavována, má východní věž půlkulatou a Kašperk hranatou. Radyně byla hotova r. 1361 a Vít Hedvábný se zde stal za své služby prvním purkrabím, dlouho zde však nevydržel. Další rok jej zde vystřídal Zdislav Chlup… Radyně měnila majitele a od doby renesance již ztratila svůj význam ochrany kupeckých cest. V předhradí měla velký prostor pro ubytování posádky s kuchyní a stájemi. Hradní čeleď se dostávala do hradu vchodem zazděným nad dnešní cisternou a dále sklepením do polookrouhlé věže a odtud po žebřících až na úroveň půdního prostoru, kde vstoupila na lávku v krovu paláce a přešla na hranatou věž. Ve středověku nebylo možné, aby se obyčejní zbrojnoši dostali do rezidenčního prostoru pána hradu. Hlavní vstupní otvor do hradu byl po padacím mostě přes vodní příkop: vedle vchodu byla komůrka pro vrátného, který otáčením rumpálu most spouštěl.

Zaznamenala Anna Velichová

Fotografie:

Václav Fišer přednáší – foto Anna Velichová

model hradu – archiv Václava Fišera

nově opravený vstup do hradu – foto Vladimír Sedlák

hradní palác s prevétem (záchodem) – foto Vladimír Sedlák