Móda v Plzenci za 1. republiky a protektorátu: 2. část - ženy

Móda v Plzenci za 1. republiky a protektorátu: 2. část – ženy

   Ve 20. letech v nově vzniklé republice dochází v ženské módě ke změnám. Tyto změny jednak reagují na mezinárodní trendy (protože byly navázány kontakty s francouzskou i anglickou módou), jednak také na fakt emancipace žen. Ženy více sportují, získávají vyšší vzdělání i tím pádem i postavení ve společnosti, řídí automobily, jezdí na koni atd.. Potřebují tedy oblečení praktické a snadno udržovatelné. Zkracují se sukně, zmenšují se klobouky, ke slovu přicházejí kalhoty i svetry, z Paříže sem proniká móda kostýmků.

   Jak tomu bylo ve Starém Plzenci? Ohledně sportu máme k dispozici fotografie žen – cvičitelek i členek Sokola jak před cvičením na hřišti, tak i na výletě u tzv. Skalky. Je zajímavé, že jednou z prvních řidiček automobilu byla manželka místního lékaře, MUDr. Pavlíka (vozila manžela k pacientům, protože odmítal řídit). Můžeme však ukázat jen jediný snímek ženy za volantem: v r. 1934 v aerovce pózuje s dcerou manželka místního učitele a básníka Josefa Mukenšnábla (psal pod pseudonymem Tadeáš Vrba), matka spisovatelky a básnířky Aleny Vrbové. Pocházela ze šlechtického rodu Kovalských a patřila (později spolu s dcerou) v Plzenci k těm nejmódněji oblékaným.(Což vidíme jednak na snímku obou z počátku 30. let, jednak na snímku mladé Aleny Vrbové z období protektorátu).

    Jako jinde se vzorem oblékání stávají herečky prvorepublikových filmů (např. Adina Mandlová či Nataša Gollová), které na plátně ukazovaly modely nejpřednějších pražských módních salónů, hlavně salonu Hany Podolské. Tehdy nebylo tolik konfekce, avšak její výroba se úspěšně rozvíjela. Šilo se z kvalitních látek a oblečení mělo vydržet mnohem déle než nyní. Některé dívky chodily po skončení měšťanské školy do Plzně do tzv. rodinné školy, kde se – kromě vaření atd. – učily i šít. Šicí stroj býval obvyklým vybavením movitějších domácností. V Plzenci byly nejméně dvě prodejny obuvi, nejdražší i nejkvalitnější byly boty od firmy Baťa. Módní doplňky bylo možno zakoupit v prodejné Vkus modistky Hanzlové, která byla na místě dnešní prodejny pekařství Jílek, látky i oblečení pro děti pak v prodejně U Brejchů, pravděpodobně v místech, kde je nyní prodejna kachlíků .

   Ve Starém Plzenci bylo několik švadlen, nejznámějším a nejlepším pánským krejčím byl náčelník Sokola Hrbáček. Manželka stavitele Krafta sice za svobodna absolvovala v Plzni školu pro švadleny, ale – jak se běžné stávalo – po sňatku šila pouze pro rodinu, otevřela si však koloniál. Její snímek s kamarádkou (patrně z r. 1945, na snímku vpravo) ukazuje, že se řemeslu naučila opravdu dobře.

    Po období prosperity pak za protektorátu nastaly módě krušné časy. Česká móda ztrácí kontakt s tradičními světovými módními centry. Zavedení antisemitských zákonů znamenalo katastrofu: ubylo hodně movitých židovských zákaznic i zákazníků, zanikly některé zavedené módní salony, řada židovských obchodů s oblečením a látkami byla zabavena a dostala „árijskou“ správu. Nemalé množství pracovníků v módním průmyslu bylo posláno na nucené práce do Německa. Někteří krejčí se zapojili do odboje a končili v koncentračním táboře. To se Starého Plzence nedotklo: z nemnoha židovských rodin zde žijících se nikdo oblečením nezabýval a krejčí Hrbáček, který se zapojil do sokolského odboje, nebyl vyzrazen. Co se však Plzence dotklo, byl fakt, že nastal velký nedostatek látek.(Byl způsoben hlavně tím, že řada textilních továren přešla na válečnou výrobu, také se projevil nedostatek dovážených surovin.) Módní časopisy se začaly plnit návody na přešívání staršího oblečení (např. doplnění o nové límečky a manžety), obnošená místa se zakrývala kombinací s různými materiály, hlavně s pleteninou. Řada těchto časopisů však zanikla. Na počátku protektorátu se na oblečení objevují lidové prvky, tzv. „ svéráz“, což bylo motivováno vlastenecky.(Jednalo se hlavně o zdobení halenek a plášťů barevnou výšivkou.) Za protektorátu byl módní zdůrazněný štíhlý pas, přiléhavý střih, vycpaná ramena u kabátků a kostýmků, malé kloboučky a složité účesy. Líčení bylo nápadné, hlavně jasně červená rtěnka, pudr, tvářenka a zdůrazněné obočí (viz fotografie dívky v dobovém oblečení). Módní tón opět udávají oblíbené herečky českých filmů (nezapomenutelné jsou například modely z filmu Kristián z r. 1939), ovšem ženy a dívky ve Starém Plzenci měly spíše problém s tím, jak sehnat to nejnutnější. Zavedený lístkový systém na oblečení (tzv. šatenky) i na obuv byl naprosto nedostačující. Navíc kvalita látek a hlavně obuvi velmi poklesla.

Anna Velichová

literatura:

• Michlová, M.: Protentokrát aneb česká každodennost 1939 –1945, Praha 2012
• Hlaváčková, K,: Česká móda 1940 – 1970, Praha, Olympia 2000

fotografie:

sokolská mládež na výletě – archiv Jaroslava Hrubého, fotografie Aleny Vrbové a její matky – archiv Ivety Kovalské, výkladní skříň salonu pí Hanzlové – archiv Miroslav Čadka, střihová škola a fotografie Marie Kraftové – archiv Jany Kučerové, foto Edity Grubrové v dobovém oblečení z r. 1945 – Vladimír Sedlák, reklamy – archiv Fr. Ulče;