Móda v Plzenci za 1. republiky a protektorátu: 1. část – děti

Móda v Plzenci za 1. republiky a protektorátu: 1. část – děti

Obrazových dokladů o dětském oblečení ve Starém Plzenci se z 1. poloviny 20. století nezachovalo mnoho: fotografie byly pro chudší obyvatelstvo drahé, a tak – kromě společných školních snímků – máme k dispozici pouze snímky dětí z movitějších rodin. Na fotografii 5. třídy staroplzenecké obecné školy na Malé Straně školního roku 1901/2 (tedy ještě za Rakouska – Uherska) jsou vidět děvčata v jejich nejparádnějších šatech … Povšimněte si délky sukní u děvčat i detailů, kopírujících oblečení dospělých žen. (Tehdy byly třídy ještě nekoedukované, tj. chlapci i dívky byli vyučováni zvlášť.) Realita běžného oblečení byla však jiná, a to i po desítky let později: děti chodily oblečené daleko prostěji, běžně po sobě oblečení dědily, mladší od starších, a to i boty. Úplně nejparádnější oblečení (kromě školního fotografování a závěrečného dne školy s předáváním vysvědčení) nosívaly na církevní slavnosti, na první přijímání i na biřmování. Snad nejnákladnější však bylo jejich oblečení na svatbách, když šly za družičky a družby. Podívejme se na dva příklady z období první republiky. Tím prvním je svatba z r. 1921 klavírní virtuosky Jaromíry Cajthamlové s Rudolfem Císařem, později významným sokolským funkcionářem – chlapec coby družba má námořnický obleček, populární po mnoho let, a můžeme obdivovat i družičku s mašlí. Další snímek z 30. let ukazuje půvabný páreček dětí z rodiny Hrubých, opět jako družička a družba na svatbě. Jak byly obvykle oblečeny děti nepříliš movitých obyvatel Starého Plzence, ukazuje snímek z téže doby – dětí z rodiny staroplzeneckého kováře a podkováře Koce, bratra pozdějšího majitele Kocova pohřebního ústavu. Zcela výjimečně vznikaly snímky dětí mimo ateliér – jako například foto malinkých sourozenců na plovárně.

Samozřejmě se dětské oblečení přizpůsobovalo módě dospělých, což je vidět na fotografii prvňáčků ze školního roku 1936/37 s pí uč. Vyletovou z tehdy již koedukované třídy (mezi nimi je i Jaroslav Hrubý). Srovnejte ji s fotografií třídy z roku 1902 a hned uvidíte rozdíly.

Největší problém s dětským oblečením i obutím nastal za protektorátu: nejenže byly tzv. šatenky (tj. přídělové lístky na oblečení) zcela nedostatečné, navíc se na volném trhu nedaly sehnat látky – na počátku války si lidé udělali zásoby a často je vykupovali Němci, protože protektorátní koruny byly vůči marce drasticky zdevalvovány. Konfekčního oblečení pro děti bylo v té době i za 1. republiky daleko méně než nyní. A tak se přešívalo a přešívalo, svetry, čepice a šály se pletly ručně. (Kupovaly se dokonce i nacistické vlajky, vystřihl se bílý střed a z červené části se šily trenýrky pro chlapce na cvičení.) Když nebylo zbytí, děti prostě nosily i nepadnoucí oblečení po sourozencích i příbuzných.(O tom svědčí i snímek chlapce v nápadně větším svetru.) V módě dospělých se na počátku protektorátu jako protest proti nacistické okupaci objevovaly tzv. národní motivy. Je zajímavé, že totéž vidíme i na kočárku malého děvčátka z Prahy. Na závěr se pak podívejte  na návštěvu slavnostně oblečených dětí u babičky na konci 2. světové války.

Anna Velichová

P. S.: Takhle vypadal ve 30. letech maličký Jaroslav Hrubý. Abyste nepřišli zkrátka ani i o dětskou módu konce 50. let, připojuji svůj vlastní snímek z doby, kdy mi byly dva roky.

Literatura:

Michlová, M.: Protentokrát aneb česká každodennost 1939 – 1945, Praha 2012

mailová korespondence s Jaroslavem Hrubým

Fotografie:

třída z r. 1902 – archiv rodiny Sutnarovy, svatba Jaromíry Cajthamlové a první třída – archiv rodiny Císařovy, děti kováře Koce – archiv Libuše Baťkové, páreček dětí a Jaroslava Hrubého– archiv rodiny Hrubých, ostatní fotografie – archiv rodiny Ovských