Více o aplikaci
Městský úřad Starý Plzenec
Smetanova 932
332 02 Starý Plzenec
IČ: 00257257
Dobrý den, jsem chatbot a jsem tu pro vás! Klikněte na ikonu a napište mi dotaz.
Vzpomínka na fotografa Josefa Kubína, který na svých snímcích zachytil mj. také zajímavé okamžiky spojené s koncem 2. světové války ve Starém Plzenci.
Josef Kubín - významný staroplzenecký fotograf (1906 – 1974)
Na osobnosti Josefa Kubína nás může překvapit několik neobvyklostí. Především fakt, že ačkoliv patřil po léta mezi známé osobnosti našeho města, v Plzenci se nenarodil, nýbrž se sem přiženil. (Se svou budoucí ženou, dcerou místního zahradníka, se seznámil dosti kuriózním způsobem: ve Vídni, na plavbě výletní lodí po Dunaji – byl tam s kamarádem a ona se svou tetou). Narodil se poměrně daleko, až v Lásenici u Jindřichova Hradce, a vystudoval průmyslovou školu v Českých Budějovicích. V Plzenci pak od 30. let až do své smrti žil v domě, který dostala jeho budoucí žena od svého otce jako svatební dar, a sice ve Vrchlického ulici č. p. 268.
Zvláštní je i to, že zatímco v období hospodářské krize řada těch, kteří ztratili zaměstnání, to považovala za něco, co je stáhlo ke dnu, bylo tomu u Josefa Kubína jinak. Když byl dočasně propuštěn ze závodu Škoda, snažil se nějak si přivydělat a zároveň využil k obživě své záliby. Podporu v nezaměstnanosti si vylepšoval hraním v plzeňských tanečních orchestrech na housle, ale hlavně začal přispívat svými fotografiemi do plzeňského tisku. Fotoaparát, který si koupil na splátky, se stal jeho věrným průvodcem po mnoho let. Neabsolvoval sice ohledně fotografie žádné souvislé odborné školení, docházel však v Plzni do tzv. Socialistické akademie, do sekce fotografie a filmu… a v polovině 30. let již byl ceněn pro své nadání a profesionalitu. V této době vytvářel pozoruhodné fotografie na sociální náměty: zajímal se o lidi na okraji společnosti, o ty nejchudší. Jím zachycený svět nezaměstnaných, žebráků, lidí na ulici (ba i snímky z cikánského prostředí) nás dojímá svým citlivým ztvárněním. Znal je, setkával se s nimi, měl k nim blízko. Zařadil se tím po bok významných představitelů tzv. sociální fotografie. V meziválečném období se jí zabývali tehdejší levicoví fotografové. Byl členem spolku českých levicových intelektuálů Levá fronta (existoval v letech 1929 - 38), skupiny film-foto. Teoretické články jejich stejnojmenného časopisu měly vliv na jeho tvorbu. Zároveň se však nevyhýbal ani fotografování nejen své rodiny (v r. 1935 se mu narodil syn Miloslav, v r. 1946 dcera Anna), ale i svých příbuzných a sousedů (podívejte se např. na portrét tehdy čtyřleté Věry Fenclové, naší bývalé kronikářky). V době, kdy začal přispívat jako amatérský reportér a fotograf do plzeňských novin, navázal kontakty s některými plzeňskými výtvarníky. Přátelský vztah měl hlavně s malířem a grafikem, členem Spolku výtvarných umělců v Plzni, blovickým rodákem Jaroslavem Šafaříkem-Šafarou (1888 Blovice – 1947 Plzeň). Šafara byl na Blovicku velmi populární. Josefu Kubínovi portrétoval syna a také mu věnoval obraz. Když fotografa v květnu 1945 navštívil americký důstojník, obraz se mu velmi zalíbil. Kubín mu však vysvětlil, že dar nemůže přece darovat dál. A tak vzal důstojníka do Blovic do domu malíře. Šafara měl zrovna rozmalován obraz se svým oblíbeným námětem – s koňmi. Důstojníkovi se velmi zamlouval, pročež u malíře dvě hodiny čekal, než dílo dokončí, aby si jej mohl odvézt do Ameriky.
V květnu 1945 se Kubín chopil fotoaparátu a zachytil nejen vítání Američanů a jejich vojenskou techniku, ale navštívil černošský vojenský tábor u lesa nedaleko Ostré Hůrky. Opět tak navázal na svoje téma sociální fotografie: nemohl si nevšimnout projevů tehdejší rasové segregace v americké armádě. Na jedné straně černošští vojáci, velmi srdeční i štědří k místním dětem - a na druhé straně odtažité a povýšené chování bělošských spolubojovníků k nim. Kubínovy fotografie z prostředí černošského tábora jsou opravdu unikátní. My zde však uvedeme společné foto návštěvnic tábora s černošským důstojníkem (první zleva je manželka Josefa Kubína). Nesmíme zapomínat ani na jeho působivé fotografie z přípravy náletu Američanů na Plzeň 18. dubna 1945 a fotografie hořících vagonů Ve Starém Plzenci 26. dubna po náletu tzv. hloubkařů na staroplzeneckém nádraží. (Fotografie z náletu na Plzeň později použil na titulní stranu brožury MY POD RADYNÍ v roce 1945). Ve staroplzenecké fotokronice nalezneme jeho snímky ze 17. května 1945, kdy zachytil návštěvu sovětské delegace na radnici v Plzenci a následně vystoupení rudoarmějců se zpěvem, tancem a hrou na harmoniku na lidové veselici na zahradě sokolovny.
Josef Kubín se svými levicovými názory netajil: po válce pak vstoupil do komunistické strany. Pro nejstarší generaci je proto spíše chápán jako významná postava místní organizace KSČ. V roce 1945 se stál prvním předsedou MNV ve Starém Plzenci. Po celý život pracoval v různých funkcích v plzeňské „ škodovce“, od 60. let jej nalezneme ve funkci jejího ekonomického ředitele. Dnes již neoceníme jeho vyznamenání Za vynikající práci a Za zásluhy o výstavbu. Měli bychom si jej však pamatovat jako nadaného fotografa, který se tomuto umění věnoval po celý život a také k lásce k fotografii přiváděl ve fotokroužku po léta staroplzenecké fotografy – amatéry.
Jeho fotografické dílo je spojeno s několika okruhy námětů. Prvním je sociální tematika, dominující v jeho tvorbě hlavně ve 30. letech. Dalším okruhem jeho zájmu byly dlouhodobě dějiny Starého Plzence. Jak bylo již výše řečeno, zachytil významné okamžiky dějin obce, hlavně v. r. 1945. Zajímal se však v souvislosti s nejstaršími dějinami města i o stavební památky Starého Plzence. Ve spolupráci s vlastivědným kroužkem ve Starém Plzenci se stal v r. 1963 svými fotografiemi místních památek spoluautorem brožury kronikáře Roberta Straky STARÝ PLZENEC bývalá STARÁ PLZEŃ. (Vydal vlastivědný kroužek v r. 1963, 2. vydání 1973.) V roce 1963 se Kubín podílel na soupisu nemovitých památek Starého Plzence, pořádaném okresním aktivem památkové péče a ochrany přírody. Starý Plzenec byl ostatně námětem, k němuž se neustále vracel ve své činnosti v místním fotografickém kroužku. Je obdivuhodné, že k fotografování dokázal přitáhnout za několik desetiletí řadu nadšenců, kteří pak zaznamenávali – hlavně v 60. letech – úspěchy v okresních soutěžích fotoamatérů.
Nesmíme zapomínat ani na fakt, že kromě Starého Plzence byla jeho dalším dlouholetým působištěm Plzeň. Počínaje jeho prací v závodu Škoda a konče jeho spoluprací s propagačním oddělením plzeňského Prazdroje. V souvislosti s tím je znám hlavně jako autor reprezentační publikace Plzeň, vydané v r. 1971. (Jen jednou se věnoval exotickému tématu: to když na počátku 60. let „ škodováci“ pracovali v Indii na výstavbě továrny, pobýval tam několik týdnů. Poté v březnu 1962 uspořádal v plzeňské Besedě výstavu svých fotografií „Indie dneška“, která vyvolala velký zájem.) Výsledkem jeho působení v Prazdroji byla reprezentativní vícejazyčná publikace Plzeňský Prazdroj v obrazech, vydaná Západočeským nakladatelstvím v r. 1972. Kubín sestavoval její obrazovou část, přičemž v části o současnosti Prazdroje využil řadu svých fotografií. Celou knihu s texty Zbyňka Kovandy sestavil E. Vogeltanz.
Josef Kubín měl vždy rád přírodu, uklidňovala ho. Po léta vlastnil část chalupy na Šumavě a jezdil na ni s rodinou po celý rok, jakmile měl trochu času. Fotografie ze Šumavy prezentoval jednotlivě na několika výstavách fotoamatérů, souvisleji pak spolu s fotoamatérem Voldřichem v květnu 1968 v plzeňském muzeu na velmi úspěšné výstavě „ Šumava krásy a klidu.“ Výsledkem jeho mnohaletého obdivu k tomuto koutu Západních Čech byla líbezná publikace J. Kubín – R. Kalčík „Šumavské proměny“, vydaná nakladatelstvím Panorama v r. 1970. Autorových 102 černobílých a 4 barevné fotografie doprovodil krátkými poetickými texty, uvádějícími jednotlivá roční období, tehdy populární spisovatel Rudolf Kalčík. (Tento dlouholetý redaktor časopisu Československý voják je dodnes znám jako autor detektivek a scénáře k filmu Král Šumavy.)
Dnes je ceněn Kubínův přínos pro československou fotografii jakožto jednoho z významných autorů sociální fotografie 30. let. V r. 2012 uspořádala pražská galerie Leica retrospektivní výstavu „NEÚPROSNÉ SVĚTLO. Sociální fotografie v meziválečném Československu“. Jedním z autorů byl také Josef Kubín. Reportáž z této výstavy, prezentovanou v ČT, naleznete na googlu pod názvem „Neúprosné světlo odhaluje neúprosný život“. Spatříte v ní tři Kubínovy fotografie: Kozel na voze, Cikánská matka s dítětem a Žebrající invalida.
Anna Velichová
zdroje:
fotografie:
Mohlo by Vás zajímat
