Mobilní aplikace

mobilní aplikaceGoogleplayappstore

 

Kudy z nudy - Starý PlzenecOficiální stránky projektuInteraktivní mapa

Překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Svátek

Svátek má Vladimír

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 12
DNES: 274
TÝDEN: 862
CELKEM: 357400

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

  Kostel Narození Panny Marie

      kostel Narození Panny Marie

          

Byl založený podle pověsti pravděpodobně svatým Vojtěchem. Když se sv. Vojtěch v roce 992 vracel z Říma zpět do Čech na prosbu Boleslava II., přišel do jednoho města (jak vypravuje kronikář Bruno z Querfurtu o Staré Plzni), kde jej Boleslav II. očekával, a viděl zde v neděli rušný trh. Velmi se zarmoutil a řekl těm, kdo jej provázeli s výčitkou: "Hle, pěkný
váš slib! Váš kající lid ani odpočinkem od práce nesvětí tento den sváteční." Kronikář Pulkava pak píše, že zde - v plzeňské provincii zanechal sv. Vojtěch řeholníky "Benediktiny", které sebou přivedl a postavil jim zde kostel P. Marie. Podle pověsti je to kostel "Narození Panny
Marie", nyní farní.
Ve 12. století stál na místě tohoto kostela románský kostel, jak je patrno ve zdi západní části. V roce 1351 byl přestavěn do gotické podoby. Z této doby jsou na stěnách presbytáře (kněžiště) vzácné fresky evangelia. Lod' kostela měla původně plackový strop a byla vymalována freskami stejně jako kněžiště. V roce 1554 byla loď kostela zaklenuta renesanční křížovou klenbou bez žeber. Z téže doby je i dvojitá renesanční kruchta. Hlavní oltář je ranně barokní z roku 1695. Na oltáři je renesanční obraz Narození Panny Marie a sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Barbory. Na vrcholku oltáře je socha sv. archanděla Michaela, jak potírá ďábla.U hlavního oltáře je obraz namalovaný na dřevě, epitaf Jiřího Kokořovce z Kokořova z roku 1605. Postranní oltáře jsou novogotické z konce minulého století. V boční lodi kostela jsou na zdi kamenné náhrobky Kokořovců. Věž kostela je gotická z doby stavby kostela. Na gotické části věže jsou vidět
znaky kameníků.
Kolem kostela býval hřbitov do poloviny minulého století. Na tomto hřbitově stojí otevřená barokní kaple. Je z roku 1695.

 


 

kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele

Tato církevní stavba vznikla patrně na počátku 11. stol. a je tedy po rotundě sv. Petra a Pavla a po kostele Narození Panny Marie na Malé Straně naším nejstarším kostelem. Jeho zakladatelem byl patrně přemyslovský kníže Jaromír, který byl údělným knížetem Plzeňského knížectví, a to hned dvakrát: v roce 1003 a kolem roku 1020. Dále v roce 1003 založil v Plzenci na dnešním náměstí druhé tržiště (první bylo u kostela Panny Marie). Víme určitě, že tento kníže byl ctitelem sv. Jana Křtitele (založil na vrchu Velíz u Berouna benediktinský klášter a kostel, zasvěcený právě tomuto světci).
V souvislosti s rozsáhlými úpravami náměstí v 19. stol. došlo k vybagrování celého prostoru kolem kostela a tím i ke snížení úrovně půdy nejméně o metr oproti původnímu stavu. Nejenže se při tom nedělal archeologický průzkum, ale nezachovaly se ani žádné zprávy o tom, co mohlo být případně nalezeno. Veškeré stopy byly zničeny.
Kostel prošel raně gotickou přestavbou, tvz. přemyslovskou gotikou z 2. pol. 13. stol. Na to ukazují zbytky tzv. vítězného oblouku i zbytky gotického řádkového zdiva. Není však vyloučeno, že stavba započala i dříve, v době vlády knížete Václava I. (1205 – 1253), kdy gotika přišla do Čech. Stavba kostela trvala dlouho. Měl to být velmi rozměrný kostel, stavební práce však byly náhle zastaveny. Pravděpodobně se tak stalo v r. 1266, kdy patronát nad staroplzeneckými kostely přejímá chotěšovský klášter.
Roku 1280, kdy na Plzeňsko vpadla vojska Oty Braniborského, poručníka Václava II. , byl kostel, stejně jako hradiště na Hůrce a podhradí, vypleněn. V té době již stálo kněžiště a patrně i malá část hlavní lodi. Další úpravy pokračovaly za panování Karla IV., kdy byl Plzenec královským městem.
Dlouhé období chátrání nastalo za husitských válek. Situace se změnila teprve až v době pohusitské, kdy malý zemanský rod Kokořovců kupuje r. 1561 od Ferdinanda I. Starý Plzenec a stává se kolátorem (tj. patronem) tohoto kostela. Kokořovci pak kostel sv. Jana Křtitele fakticky zachraňují. Velice zchátralou stavbu, která již měla zřícené gotické klenby, nechali opatřit dřevěným plochým kazetovým stropem. Dostavěna a vyztužena opěrnými pilíři byla také část chrámové lodi. Ponechán byl původní gotický vchod – pro kněze – na pravé straně kněžiště. Dnes je zazděn. Pro lid byl pak zřízen na severní straně lodi nový renesanční vchod (byl odkryt při opravách roku 1999, jeho bohatá červenomodrá polychromie však byla vzápětí zakryta). Kokořovci zachovali z původní stavby na pravé straně kněžiště gotický výklenek, tzv. „ad sedes“ neboli sedilie, kde sedával při slavné mši s asistencí kněz. Ponechali i tzv. svatostánek – výklenek, kde se uchovávaly hostie. Patrně dali opravit i oltářní stůl čili mensu a koncem 17. stol. (nebo spíše v první pol. 18. stol.) věnovali kostelu i obraz sv. Jana Křtitele, který pak visel nad ní (je nyní v kněžišti nalevo). V kněžišti nalevo od sloupu vítězného oblouku stojí náhrobek Bartoloměje Kokořovce s erbem z r. 1591. 
V roce 1773 papež ruší jezuitský řád a o rok později za Josefa II. byly některé kostely prodány i s vybavením. Proto na oltáři nalezneme typické světce jezuitského řádu, napravo sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františeka Xavera, uprostřed plastiku sv. Jana Nepomuckého, nahoře pak sv. Jakuba z Compostelly. Oltář sv. Jana Nepomuckého mohl být původně i postranním oltářem v nějakém velkém chrámu. Do kostela sv. Jana Křtitele byl osazen r. 1810 (zachoval se nápis na něm). V létech 1808 – 10 dávají Černínové kostel opravit. V té době dali strhnout i kamennou hřbitovní zeď kostela a další zchátralé stavby kolem něj (asi kostnici), protože hřbitov byl již roku 1784 zrušen. V souvislosti s opravami nechali instalovat hlavní oltář a zřídili za ním i sakristii. Z neznámého kostela sem přivezli i rokokovou kazatelnu. Dále sem instalovali překrásný rozvilinový barokní oltář sv. Anny se 14 pomocníky, podle stylu pocházející ze 2. pol. 17. stol. Není vyloučeno, že pochází z kostela sv. Blažeje. Ze soch 14 pomocníků bylo v 70. létech 20. stol. 7 ukradeno, a sice to byly sochy biskupů a opatů. Zbylé postavy se dají jen obtížně identifikovat. Poznáme mezi nimi jen tzv. dobrého pastýře (symbol Krista), sv. Barboru (s korunkou), sv. Jiřího (s drakem), sv. Ondřeje (s ondřejšským křížem), sv. Františka z Asissi (s knihou), sv. Kateřinu (s věží). Centrální obraz je cenným barokním dílem neznámého autora a dal by se nazvat „Sv. Anna vyučuje svou dceru Pannu Marii“. Zhruba od 2. pol. 17. stol. visí v kostele barokní vyřezávaný kříž.
Černínové dali zhotovit i nový strop, zhruba o 1 metr níže než původní renesanční: tento poslední strop je dřevěný, pobitý rákosem a nahozený. Dali také zřídit dnešní hlavní vchod do chrámové lodi. V r. 1826 namalovala plzeňská malířka Marie Štaubmanová křížovou cestu a ta sem pak byla umístěna. V r. 1846 byl kostel znovu upravován; asi z té doby je kruchta. V r. 1858 na ní postavil varhaník Gut z Čisté (u Rakovníka) varhany, jejichž skříň nese již prvky klasicismu. V témž roce byl také znovu opravován kostel, v lodi byly zrestaurovány renesanční opěrné pilíře a po r. 1907 sem byl přenesen náhrobek Kokořovců. Také byla opravována barokní kostelní zvonička, vytvořená před rokem 1672. Do 1. světové války v ní byly umístěny 2 zvony. Menší z r. 1672 oznamoval, že právě probíhá hlavní část mše. Větší zvon z r. 1765 sloužil k vyzvánění rannímu, polednímu a večernímu. Oba byly za 1. světové války zabaveny a roztaveny. Ve 20. létech 20. stol., kdy se propagovalo lurdské zjevení, byla do kostela dána socha Panny Marie. Před 2. světovou válkou dostal kostel novou podlahu.
V roce 1946 dal místní vikář, vlastenec, spisovatel a historik Josef Ressell (1884 – 1966) kostel znovu vymalovat – a při té příležitosti odkryl v kněžišti zbytky po raně gotických klenebních žebrech. Ze zrušených kostelů v pohraničí přivezl nový zvon a renesanční sošky sv. Petra a Pavla, které umístil na oba konce zbytků vítězného oblouku (někteří tvrdí, že sošky zde byly již předtím a pocházejí z původního vybavení).
V roce 1960 byla od oltáře sv. Anny oddělena původní barokní menza a obrácena směrem do chrámové lodi.V této době sem byl instalován i čtecí pultík, přivezený vikářem Koutníkem z neznámého zrušeného kostela.
Anna Velichová

Stříbrné denáry údělného knížete Jaromíra (byl českým panovníkem v létech 1004 – 12) nalezené na Hůrce. Na líci byl většinou obraz sv. Václava a jméno knížete, na rubu kříž a název místa ražby (např. PZIZEN CIVO, tj. civitas = obec, město).

Poznámky:
Josef Ressell byl za 1. svět. války knězem a polním kurátorem, později farářem ve vsi Touškově. Od r. 1946 byl vikářem plzeňským a farářem plzeneckým. Za svého života se zajímal o historii a byl členem Archeologické společnosti AV. Po 2.svět. válce psal sešity „Památná místa našeho kraje“, hlavně však o Touškově. Spolupracoval i s L. Lábkem a dalšími regionálními historiky. V r. 1949 jej STB zatkla a do r. 1954 byl vězněn na Mírově, pak až do své smrti žil jako farář v Obříství u Mělníka.


 

 základy kostela sv. Vavřince

Kostel svatého Vavřince
 
Postaven v 11. století v sousedství bývalého hradiště. Tento románský kostel byl obdélníkový a zakončený poloválcovou apsidou. Několikrát přestavován. Při průzkumech zde byly nalezeny zbytky dlaždic tzv. vyšehradského typu pokračovat za slova „tzv..vyšehradského typu“ které se shodují s románskými dlaždicemi kostela sv. Vavřince na Vyšehradě.Je na nich nápis Nero a obraz císaře, který je symbolem antikrista a také fantastická zvířata znázorňující podle středověké typologie apokalyptické šelmy, symbolizující pohanská božstva, po nichž měli novokřesťané šlapat. Kostel tedy neměl být jen němou okrasou domu Božího, nýbrž i výmluvnou „čítankou“ pro věřící lid.
 Na jihovýchod od kostela byly objeveny čtvercové základy zvonice, o jejímž zvonu se dochovala pověst, že prý v době nebezpečí začal sám zvonit. Kronikář Kosmas píše, že rok 1109 zde slavil Vánoce kníže Vladislav I.
Kostel byl v 16. století přestavěn Kokořovci z Kokořova. a udržován ještě za panství Černínů v 18. století, ale roku 1818 prudká vichřice strhla střechu i s klenbou a zbytky kostela si rozebrali lidé na stavbu svých domků.
 

 

 základy kostela sv. kříže

Kostel svatého Kříže
 
 Za východním valem mimo hradiště bývalo předhradí, kde stával šlechtický purkrabskýdvorec s kostelem svatého Kříže, jehož základy byly rovněž odkryty v roce 192l. Kostel založený ve 12. století pravděpodobně Drslavem I., kastelánem na hradě v Plzni, byl větší než kostel svatého Vavřince.
Na západní straně byl objekt spojen zvýšeným mostem s protilehlým dvorcem. V základech kostela byla opět nalezena dětská stavební oběť, v základech dvorce pak oběť odsouzence bez levé dlaně a bez pravého chodidla. Kostel zanikl mnohem dříve než kostel sv. Vavřince. V roce 1651 se už v seznamu staroplzeneckých kostelů neuvádí.

 

 


Kostel sv. Blažeje

 

půdorys kostela sv. BlažejeMísto, kde stával kostel sv. Blažeje.

                 Půdorys kostela sv. Blažeje. Dle Památek arch.

            ( MONSG. Dr JOZEF BERAN  Staroplzeňské kostely )

 

Místo bývalého kostela sv. Blažeje

Vznikl v 11. – 12. stol., několikrát pobořen a znovu obnoven. Poslední přestavba byla provedena barokním plzeňským stavitelem Jakubem Augustonem ml. v 1. třetině 18. stol.
V r. 1785 byl kostel uzavřen a na konci 18. stol. prodán a rozbořen. Dnes je připomínán barokní plastikou sv. Blažeje, patrona pastevců a rolníků.
 
 

Kostel sv. Martina

kostel sv. Martina

 Dvůr Václava Šolara čp. 58, kde podle tradice stával  kostel sv. Martina.

( MONSG. Dr JOSEF BERAN  Staroplzeňské kostely )

 

Kostel sv. Václava

kostel  sv. Václava

Dvůr Diviše Haškana ( Cheníčka ) čp. 80, kde podle tradice stával  kostel  sv. Václava.

( MONSG. Dr JOSEF BERAN  Staroplzeňské kostely )


 

Empírová kašna z roku 1856 

kašna ve Starém Plzenci s pohledem na Hůrku
Kterak městys Stará Plzeň ke své kašně přišel
Když si dnes sedneme na lavičku před nedávno obnovenou kašnou a zahledíme se na tuhle stavbu jako na celek, zarazí nás na ní několik věcí. Tato rokoková kašna s typickým putto (tj. dítětem, většinou to bývá chlapeček) a stylizovaným delfínem není ani typickou městskou kašnou (měla by mít spíše sochu světce - patrona města), ani na ní neuvidíme správný letopočet jejího založení. V rukách putta bychom spíše čekali podle dobové rokokové módy trojzubec a letopočet z 18. století.
Naše kašna je původně kašnou zámeckou a byla kdysi vytvořena pro okrasu barokního parku zámečku ve Štěnovicích. V 18. století Štěnovice zakoupila hraběnka Terezie Potingová a roku 1747 dala zámek přestavět v pozdně barokním stylu. Z té doby možná pochází i kašna: její potomky r. 1848 postihla v souvislosti s rakouskou ústavou i pozemková reforma. Přišli o pozemky a o městečko – zůstal jim zámeček a některé panské dvory. Prodali tedy městysi Stará Plzeň r. 1856 tehdy již nemoderní kašnu. (V té době vládl romantismus, zakládaly se zámecké parky nikoliv s kašnami, ale s umělými vodopády, s kopiemi antických soch a se zmenšenými napodobeninami zříceni i antických chrámů).
Roku 1856 byla již Stará Plzeň (název Starý Plzenec dostala až r. 1902, kdy byla povýšena na město) osm let nezávislá na šťáhlavském panství, tj. na Valdštejnech . (Konstituce z r. 1848 totiž znamenala pro Rakousko nejen zřízení parlamentu a konstituční monarchii, ale také zasáhla do práv šlechty. Šlechta svůj dosavadní majetek musela rozdělit na majetek osobní –tzv. dominiál, který si ponechala, a na majetek pronajímaný poddaným – tzv. rustiniál. Ten pak musela nájemcům prodat za pevně stanovenou cenu). Šlechta také nesměla mít po r. 1848 ve vedení města svého zástupce - rychtáře. Dlouholetý staroplzenecký rychtář Matěj Smolík byl však natolik oblíben, že jej roku 1850 představitelé města zvolili představeným, tj. starostou města. Matěj Smolik se o své město velmi zasloužil. Roku 1851 mu prodal svůj dům na náměstí, ten pak byl téhož roku přestavěn v novorenesančním slohu na radnici, přidán erb a téhož roku i věž s hodinami. Zasloužil se také o úpravu náměstí, které do té doby vypadalo spíše jako náves. Roku 1856 obec pravděpodobně na jeho návrh zakoupila již zmíněnou kašnu a postavila ji na místě původní asi dřevěné kašny, která zde již stála od roku 1790. Kašna se stala místem setkávání obyvatel okolních dvorů, kteří sem chodili pro vodu. (Dvory byly kolem celého náměstí, i v místě dnešní základní školy byl jeden velký.) Na zimu byla vždy zakryta dřevěným poklopem, aby nepromrzla. Pro pohodlnější čerpání vody zde byl již dříve zřízený spádový vodovod z Radyně, který ústil v pumpičce u kašny. Další spádový vodovod byl vybudován v 19. století na Malé Straně a stál u školy. Dodnes se na severovýchodním svahu hradiště Hůrka zachoval vodojem, nyní již zarostlý.
P.S.: Valdštejnové v té době nebyli v obci zrovna populární: město s nimi mělo stálé spory kvůli tzv. „panskému dvoru“, který stál nad závorami v areálu dnešní správy silnic. Valdštejnové totiž nedokázali pochopit, že podle konstituce z r. 1848 jsou vlastně již pouhými soukromníky a že se jako každý majitel pozemků musejí obracet na správu města.
Anna Velichová – Karel Kilbergr

 

Barokní mariánský sloup z roku 1721 

barokní mariánský sloup z roku 1721